Všechno plyne

Co dá se dělat, časy se mění

A naše doba pomalu upadá v zapomnění

Každej už má jinej cíl,

Kterej si sám vytyčil.

Časy se mění, zapomínám jména.

Teď už záleží jen, jak napíšou nám scénář.

Čas běží a já zapomínám tváře,

Za chvíli budem učit se zas slova ze slabikáře.

Zdroj obrázku:http://www.google.cz/imgres?start=133&hl=cs&biw=1366&bih=667&tbm=isch&tbnid=bniXIJCI6tCCAM:&imgrefurl=http://www.sodahead.com/fun/what-is-your-opinion-of-life-in-general/question-3103643/&docid=kofUfOXAXgr8MM&imgurl=http://images.sodahead.com/polls/003103643/455692474_life_is_xlarge.jpeg&w=350&h=220&ei=YGPAUcDNA47Eswal9IC4Bw&zoom=1&ved=1t:3588,r:33,s:100,i:103&iact=rc&page=8&tbnh=176&tbnw=280&ndsp=22&tx=202&ty=58

Nepadej!!

Všichni známe ten pocit, kdy zažijeme něco, co nechceme, aby se už nikdy, za žádných okolností opakovalo. Něco, co nás už jednou srazilo na dno. Už nechcete znovu zažít ten pocit bezmoci. Beznaděje. Ale najednou se to vrátí, vrátí se to skoro v té samé podobě, přestože jste si řekli, že toto už nikdy zažít nechcete. V tuto chvíli je nejdůležitější nepoddat se těmto pocitům beznaděje, méněcennosti. Znovu už nespadnout na dno. Strašně těžko se z něj zvedá. Říkat si „ Na dno mě nikdo nedostane, tu radost vidět mě spadnout až dolů nikomu neudělám!!“ poté, co si tohle řeknete, hrdě zvedněte hlavu, nedejte znát, jak moc vám to ubližuje, nedejte znát, že se bojíte. Nedejte znát, že máte strach z toho, jak dlouho ještě dokážete tohle všechno zvládat. Nikoho se o nic neproste, nepadejte před nikým na kolena. Nemáte to zapotřebí. Zvedněte hlavu a jděte hrdě dál. Z každé klece vede cesta ven, vždyť všechno se dá vždycky nějak vyřešit. Na konci každýho tunelu je přece světlo. Teď budu citovat Raega“ Někdy se prostě velkýmu pádu nelze vyhnout. Možná to ještě nevíš, ale právě tohle je ten největší dar. Protože každej velkej pád, roztříštěný srdce, bankrot nebo pocit bezmoci jsou začátky. Začátky velkýho příběhu. No a tyhle začátky tě posílaj na správnou trasu tvýho štěstí. A na konci každého velkýho příběhu tě čeká velký vítězství. Tak žij svůj velkej příběh. A pokračuj. Věř, běž a dokážeš. „

Zdroj obrázku:https://www.google.cz/search?q=p%C3%A1d&source=lnms&tbm=isch&sa=X&ei=axm7UbHwB83EtAbs1YCQAQ&ved=0CAcQ_AUoAQ&biw=1366&bih=667#tbm=isch&sa=1&q=deprese&oq=deprese&gs_l=img.3..0l3j0i24l7.1513.1892.4.2115.3.3.0.0.0.0.75.210.3.3.0...0.0.0..1c.1.17.img.GdAUkf0vaCE&bav=on.2,or.r_cp.r_qf.&bvm=bv.47883778,d.Yms&fp=a9a42c78008b19ff&biw=1366&bih=667&facrc=_&imgrc=k3F9fq8ZQU4BWM%3A%3BTjCVOGw62shs-M%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.psyche-karakeva.eu%252Fimg%252Fdeprese.jpg%3Bhttp%253A%252F%252Fwww.psyche-karakeva.eu%252Fdeprese.html%3B392%3B500

Kniha života

V jedný knize leží,

Co život napsal.

Některý věty mi voní,

Jiný bych nejradši smazal.

V životě jsou neúspěchy, úspěchy a lásky,

Krásný chvilky, prohraný sázky.

Každej má svou knihu života,

Každej doufá, že ho nepostihne potopa.

Každej má svůj životní cíl,

A každýho taky potkal nějakej splín.

Někdo je rád, že má druhý,

Jinejm tohle nestačí a chtěj radši bohatství.

Lidi by se měli zamyslet, co je lepší.

Pro někoho velký množství peněz,

Pro mě člověk, co mu můžu svěřit bolest.

Blog nejlepší kamarádky - změna adresy

Už jednou jsem sem uveřejňovala adresu blogu mé nejlepší kamarádky. Její blog funguje pořád jen nastalo pár změn 1. Její texty byly vždycky úžasný, ale postupem času jsou ještě lepší ! :)) 2. S dnešním datem si kamarádka změnila adresu svého blogu na http://lostgirlell.blogspot.cz. Stoprocentně její blog navštivte! :) Ta holka fakt ví, o čem píše a navíc píše fakt skvělou a poutavou formou! :) 

Lepší zítřky

Jak všichni víme, vždycky všechno není úplně růžový. Není takový, jaký bysme přesně chtěli. Velmi často se naše představy o tom, jak by to mělo být a  to, jak to pak v reálu je, liší. Myslím, že je důležitý spíš to, co bude do budoucna. Výhledově. Není tolik důležitý to, kde jste teď, ale to kde se za nějaký čas chcete nacházet. To jakým směrem se vydáte. A pokud to zrovna v tuto chvíli není úplně ideální, není to tak, jak byste vy sami chtěli, věřte, že bude zase fajn. Nevzdávejte se, věřte a neztrácejte naději a víru. Víru v lepší zítřky. Neklesejte na dno. Určitě je plno lidí, co by vás tam rádi viděli a strašně rádi vám k tomu dopomohou. Neudělejme jim tu radost, nevzdávejme se a neklesejme na mysli. Vždyť každá bouřka jednou skončí, nemůže přece pršet věčně a znovu na naši cestu vysvitne sluníčko. A třeba bude zářit ještě intenzivněji, než kdykoliv předtím. J Tak NEVER SURRENDER!!

Pravej kamarád

Pravej kamarád

Přátelé jsou tím, co nechci nikdy ztratit.

Bez opravdových přátel se žít nedá, věřte mi

Není štěstí většího, než mít kamaráda pravýho, na Zemi.

Ten, kdo ti vždycky pomůže,

Ten, co nenechá tě v problému.

Ten, co pomáhá ti projít kaluže.

Ten, co zůstane s tebou,

Když všichni ostatní odejdou.

Dnešní svět

Víte, co mě fakt mrzí? Dnešní svět. Ono je to spíš o lidech samotných. Každýmu jde jen o jeho vlastní blaho. Každej si hrabe na svým písečku a i takový hnusárny, jako jsou podvody, úplatky, nevěra, lži, násilí, psychickej nátlak a tak dále mu nejsou cizí, jen aby se on sám měl dobře.  Ale ti lidi si to dělaj sami. Že by nějakej novej systém, jak co nejrychleji zničit lidstvo? Jak co nejrychleji zničit sebe? Ano, sebe. Každá osoba si musí uvědomit, že ač třeba jen pasivně, tak i ona je součástí tady toho všeho. Toho kolotoče. A jak všichni víme, když se kolotoč začne točit moc rychle, nebezpečně rychle, nebývá nám potom, zrovna nejlíp. A mě už je z toho špatně teď. To opravdu některý lidi nemaj takovou tu věc, který se říká SVĚDOMÍ? Jasně, každej ho má. Jen mám pocit, že některý lidi se už naučili to svý svědomí natolik oblbnout, že je jim to vlastně jedno. Přijde mi, že štěstí maj svině. Že s tím, že je člověk čestnej a hodnej dneska daleko nedojde a je na něj nahlíženo jako na toho naivního a je mu do hlavy vtloukáno,  aby přestal žít v pohádce. Že tohle je prostě REALITA. Ale lidi uvědomme si, že takhle ubližujeme jen sami sobě. A samozřejmě v neposlední řadě sobě NAVZÁJEM. Stejně věřím, že se to jednou obrátí. Boží mlýny přeci melou pomalu, ale jistě. 

Náhoda nebo znamení?

Zdravím!

 Tentokrát píšu proto, jelikož se mi stala taková zvláštní věc. Prvně jsem si říkala, že je to divný, ale že to může bejt jen náhoda. 25.4. jsme s kámoškou ležely u nás na balkóně a opalovaly se na dece, neboť v ten den svítilo sluníčko a bylo nádherně. Po nějaké době jsem se posadila a kamarádka mě upozornila, že mám něco otlačeného na rameni. To by samo o sobě nebylo ani tak zvláštní, jenže ono to bylo srdíčko. Není to tak, že by to byl nějakej rozmazanej flek a já si usmyslela, že v tom prostě vidím srdíčko. Vážně to bylo celkem přesný srdíčko, ale jedna jeho část (levý „oblouček“ nahoře) byla jakoby z ní někdo kousek utrhl. Přemejšlely jsme, co by to mohlo znamenat. Pár věcí nás napadlo. Ještě párkrát jsem si na to vzpomněla, ale víc to nijak moc neřešila.

Jenže dneska ráno, 5.května,  jsem se probudila a na pravém zápěstí měla otlačeno skoro totéž srdíčko, jen ta jedna část už nebyla tolik porušená a jakoby tak moc vytrhnutá, ale nebyla ještě ani úplně celistvá. Nemyslím si, že by tohle byla nějaká náhoda. Tohle už ne. Tohle už je fakt divný. Říkala jsem si, napadlo mě, že to možná znázorňuje moje srdce. Avšak já sama bych si nedovolila tvrdit, že už je natolik v pořádku..

Pokud vás napadá, co by to mohlo znamenat, budu strašně moc ráda, když mi to napíšete dolů do komentářů. 

Přeji hezký den. 

Když všechno ztratíš...

               Tak fajn. Jdu na to. Uvědomila jsem si, že pokud se takto budu chovat dál, ztratím fakt úplně všechno/všechny. Takhle to dál nejde. Ztratit Helču by pro mě znamenalo konec. Helča je člověk, kterej pro mě znamená strašně moc. Skoro všechno. Nejlepší kamarádka. Ano, poslední dobou jsem to právě já, kdo porušuje svou vlastní zásadu „ Nikdy nedovol ,aby pro tebe byl kluk víc než kamarádka. „ Ale už to tak nebude. A on? Mám pocit, že si ze mě dělá akorát prdel. Fakt už jsem mu asi jen pro srandu. Vážně mi stál za to všechno, co jsem kvůli němu ztratila? Ztráta důvěry. Nestál, určitě ne. Protože za to nestojí nikdo. A už vůbec ne ten, kterýmu jsem už jen pro smích, zatímco já se pro něj trápím. 

Kdyby se každej staral sám o sebe..

Tohle chce článek. Upřímně? Je mi z toho, jaký jsou lidi svině, na nic. Omlouvám se za možnou vulgaritu, ale tohle je fakt moc. Ano. Jsme jen lidi a občas prostě potřebujem někoho, komu bychom sdělili všechny naše starosti, radosti, problémy. Někoho, kdo by k nám byl fakt upřímnej, ale přitom to s náma myslel dobře.  Někoho, kdo by nás vyslechl, objal a řekl, že všechno bude určitě dobrý, že se to vyřeší a všechno bude fajn. Jenže často si vylíváme srdíčko na špatným místě. Ne každej, to s náma myslí dobře, ne každej nám chce opravdu pomoci. To, co je smutný je to, že některý lidi maj radost z cizího neštěstí. Přímo se na něm pasou. Touží po něm. Omlouvám se za možná nevhodně zvolená slova, ale je mi z toho fakt na blití. Problém je, že po tom, co jsme takto důvěřivý a často až naivní, po tom co se spálíme, už prostě nevíme KOMU můžeme věřit. Bezmezně důvěřovat. Často je to jen  jedna osoba. I já už věřím jen jedné osobě. Už se snažím říkat vše jen jí. Někdy se to nepovede. Často je to jen jedna osoba. Tou osobou jste někdy VY sami.

Další věc, kterou se chci zaobírat souvisí s textem výše. Proč se lidi pletou do života, vztahů i jinejch  záležitostí druhejm?! Co z toho mají?! A jsme zase u toho. Radost z neštěstí druhýho. Je snad to, jak je to mezi mnou a někým jiným pro ostatní životně důležitá informace?! Není! Možná byste mohli namítnout, že nějaké vyjímky by se našly. To jsme ale zase někde úplně jinde. Kdyby se každej staral jen o sebe a svůj život, nepletl se do věcí druhých, když ho o to ten člověk sám nepožádá, bylo na tom světě mnohem líp. Lidi se měli starat jen sami o sebe, neřešit život druhejch, když jim do toho ve většině případech vůbec,ale vůbec nic není.

Všechno bude tak, jak má to být

Dneska ze mě vypadlo tohle. Možná básnička. Ale já osobně když jsem to psala, jsem  si u toho zpívala jakousi melodii  :) . Takže by se mi to docela líbilo jako text písničky, i když chápu, že je to moc krátký :D :)

Poslední dobou si tak nějak čím dál víc říkám, že všechno co se stalo asi tak fakt mělo bejt. Když si to vezmu zpětně. Všechno do sebe zapadá. I sebemenší maličkosti. Zapadá to do sebe. Nic se neděje jen ak náhodou. Pro nic za nic. Ono je i "ulehčující" říkat si "Asi to tak má bejt." Tak nějak se tím poslední dobou řídím a je mi líp. :)

Všechno bude tak, jak má to být

Všechno co, se stalo, stane

Asi prostě tak bejt má,

Říkám si, že tohle není náhoda.

Asi už je někde napsaný,

To jak máme žít, to jak budem žít.

A jestli spolu máme být, tak spolu budem

i když někdo třetí nebude chtít.

Jestli spolu máme být,

Tak nám to nikdo nezkazí, ani kdyby nejvíc chtěl

Všechno bude tak, jak má to být

A nemůžem to zastavit.

Pády

Asi každej z nás už někdy spadl. Asi každej se už někdy ocitl na tom pomyslným dně. Já tohle zažívám posledních pár dní. Už mi asi bylo i hůř..ale bolí to. Všichni říkají, ať se vzpamatuju, zvednu se a jdu prostě dál. Vím, že musím. Ale taky cítím, že úplně lehký to nebude..Včera večer jsem napsala toto...

Pády

Když spadneš na hubu, musíš se zvednout a jít dál.

Nevzdat se a jít si za tím, co ti osud vzal.

Pokud chceš něco dokázat musíš už zvednout hlavu,

pokud nechceš trápit se, nechceš bejt jednim z davu.

V životě jsou chvíle, kdy musíš zvednou hlavu a jít dál,

Abys jednou mohl vztyčit vlajku, říct, že jsi to dokázal a že jsi král!

A obrovský poděkování patří mejm kamarádům, bez kterejch bych to nejspíš nezvládla a plácala se v tom mnohem hůř a dýl. Hlavně mojí nejlepší kamarádce Helči. Děkuju...

Nezhudebněné texty písniček (básničky)

Rozhodla jsem se přidat i nějaké texty písniček, nebo spíše básničky, jelikož tyto texty nebyly zhudebněny. Psala jsem je když jsem byla mladší, a tak jsou o pár úrovní níže. Měl k nim složit hudbu a zpívat je můj kamarád, proto jsou psány z pohledu kluka.

Proč

Proč některý lidi dávaj život v sázku?

Proč nevážej si svýho života?

Proč některý nemaj druhejch lásku,

A některejm chybí jen malá ochota?

Jsou lidi podobní jako jsi ty,

Lidi, co rádi hrajou druhejm na city.

Jsou i jiní než jsem já,

Vždyť víš, všechno někde začíná.

Něco končí a něco zase začíná,

S tebou utíká rychle každá hodina.

Vždyť už řek jsem ti, že mám tě rád.

Tak už neváhej a pojď se se mnou jen tak smát.

Blog nejlepší kamarádky

Tohle je blog mé nejlepší kamarádky. Její texty jsou podle mě hodně povedený a pravdivý =) . Určitě se na něj koukněte ;)
http://crazyandsweetworld.blogspot.cz/

Nejistá

Po tom zklamání jsem strašně nejistá, bojím se, že změní názor, že zase budu na to nejhorším místě, který bude někde hluboko ve mně, na dně. Musím se naučit znovu věřit. Znovu bezmezně důvěřovat. Bude to asi těžký. Bude to trvat dlouho. Ale věřím, že to půjde, věřím, že zase budu šťastná! ..Jak by řekl Raego "Věř, běž a dokážeš!" I will be happy again…Maybe..

Další z nezhudebněných textů

Osud

Nikdo z nás neví, co nás čeká.

Každej doufá ve štěstí a lásku.

Život bude asi dlouhá štreka,

Kterou si užijem, zatím jsme jen na začátku.

Nevíš, kdy skončí tvoje cesta, proto si každej den užívej,

Když se ráno rozední,

Jako byl tvůj poslední.

A neměj strach dělat šílený věci, vždyť od toho jsme tady přeci.

A snad jednou pochopíš že,

Můj život spojenej s tvým je.

A tak to zůstane,

Jen když budeš chtít.

Síla přátelství

Znáte ten pocit, kdy se s seriálu oběsí člověk kvůli "blbosti", vy pak máte celej večer smutnou náladu, pak čtete knížku, v níž je otec hlavní hrdinky alkoholik všechny je mlátí a podobně, vidíte všude kolem sebe falešný úsměvy ale vy máte opravdový kamarády… Pak vám dojde, že máte všechno…To pro mě znamená, PRAVÝ přátele, rodinu, která vás miluje, netrpíte žádnou vážnou nemocí, máte jídlo, pití, není válka… Dojde vám, že věci, který jsou v životě OPRAVDU důležitý se koupit nedají…a pokud jste si někdo zažili něco podobnýho jako já …tak pochopíte, že to čeho se nejvíc bojím, je že ztratím kamarády, což by pro mě asi bylo nejhorší…už jsem zjistila, že bez kluka se žít dá..ale bez přátel ne…

Nezhudebněné texty písniček (básničky)

Rozhodla jsem se přidat i nějaké texty písniček, nebo spíše básničky, jelikož tyto texty nebyly zhudebněny. Psala jsem je když jsem byla mladší, a tak jsou o pár úrovní níže. Měl k nim složit hudbu a zpívat je můj kamarád, proto jsou psány z pohledu kluka.

Proč

Proč některý lidi dávaj život v sázku?

Proč nevážej si svýho života?

Proč některý nemaj druhejch lásku,

A některejm chybí jen malá ochota?

Jsou lidi podobní jako jsi ty,

Lidi, co rádi hrajou druhejm na city.

Jsou i jiní než jsem já,

Vždyť víš, všechno někde začíná.

Něco končí a něco zase začíná,

S tebou utíká rychle každá hodina.

Vždyť už řek jsem ti, že mám tě rád.

Tak už neváhej a pojď se se mnou jen tak smát.

NErealita

Znáte ten pocit, kdy byste nejradši odjeli pryč. Daleko. Někam kde můžete začít znova. Někam, kde neexistují pomluvy, faleš, lži a nevěra. Někam kde byste zapomněli co je to vlastně strach. Někam, kde byste už nikdy nepocítili stres nebo těžkou svazující úzkost. Tam kde neexistují falešní přátelé, tam kde vrah a nemoc jsou slova, která nic neznamenají. Tam kde láska je vždy opravdová, oboustranná a kde je věrnost samozřejmostí.

Ale vy teď jen sedíte, premejšlíte jak by to bylo úžasný a v duchu mě možná doplňujete, co by TAM, na tom bohužel NEEXISTUJÍCÍM místě, ještě mohlo být.

Ahoj :) ,

rozhodla jsem se založit blog, na který budu zveřejňovat texty k zamyšlení, týkající se většinou lásky, ať už šťastné či naopak, dnešního světa, víry a odhodlání jít si za tím, co opravdu chceme :) Texty, které sem budu vkládat jsou psané ve chvíli kdy jsem se zrovna cítila špatně, nebo naopak krásně, nebo jsem prostě ze sebe potřebovala vypsat ty pocity...:) Texty jsou vždy psané v nějakém důležitém okamžiku, kdy se ve mnou zmýtaly nějaké silmé pocity.

Piště mi sem prosím vaše názory,ať už jsou jakékoliv, budu za ně moc ráda.

Děkuji Monny :))