Když všechno ztratíš...

               Tak fajn. Jdu na to. Uvědomila jsem si, že pokud se takto budu chovat dál, ztratím fakt úplně všechno/všechny. Takhle to dál nejde. Ztratit Helču by pro mě znamenalo konec. Helča je člověk, kterej pro mě znamená strašně moc. Skoro všechno. Nejlepší kamarádka. Ano, poslední dobou jsem to právě já, kdo porušuje svou vlastní zásadu „ Nikdy nedovol ,aby pro tebe byl kluk víc než kamarádka. „ Ale už to tak nebude. A on? Mám pocit, že si ze mě dělá akorát prdel. Fakt už jsem mu asi jen pro srandu. Vážně mi stál za to všechno, co jsem kvůli němu ztratila? Ztráta důvěry. Nestál, určitě ne. Protože za to nestojí nikdo. A už vůbec ne ten, kterýmu jsem už jen pro smích, zatímco já se pro něj trápím. 

Kdyby se každej staral sám o sebe..

Tohle chce článek. Upřímně? Je mi z toho, jaký jsou lidi svině, na nic. Omlouvám se za možnou vulgaritu, ale tohle je fakt moc. Ano. Jsme jen lidi a občas prostě potřebujem někoho, komu bychom sdělili všechny naše starosti, radosti, problémy. Někoho, kdo by k nám byl fakt upřímnej, ale přitom to s náma myslel dobře.  Někoho, kdo by nás vyslechl, objal a řekl, že všechno bude určitě dobrý, že se to vyřeší a všechno bude fajn. Jenže často si vylíváme srdíčko na špatným místě. Ne každej, to s náma myslí dobře, ne každej nám chce opravdu pomoci. To, co je smutný je to, že některý lidi maj radost z cizího neštěstí. Přímo se na něm pasou. Touží po něm. Omlouvám se za možná nevhodně zvolená slova, ale je mi z toho fakt na blití. Problém je, že po tom, co jsme takto důvěřivý a často až naivní, po tom co se spálíme, už prostě nevíme KOMU můžeme věřit. Bezmezně důvěřovat. Často je to jen  jedna osoba. I já už věřím jen jedné osobě. Už se snažím říkat vše jen jí. Někdy se to nepovede. Často je to jen jedna osoba. Tou osobou jste někdy VY sami.

Další věc, kterou se chci zaobírat souvisí s textem výše. Proč se lidi pletou do života, vztahů i jinejch  záležitostí druhejm?! Co z toho mají?! A jsme zase u toho. Radost z neštěstí druhýho. Je snad to, jak je to mezi mnou a někým jiným pro ostatní životně důležitá informace?! Není! Možná byste mohli namítnout, že nějaké vyjímky by se našly. To jsme ale zase někde úplně jinde. Kdyby se každej staral jen o sebe a svůj život, nepletl se do věcí druhých, když ho o to ten člověk sám nepožádá, bylo na tom světě mnohem líp. Lidi se měli starat jen sami o sebe, neřešit život druhejch, když jim do toho ve většině případech vůbec,ale vůbec nic není.

Všechno bude tak, jak má to být

Dneska ze mě vypadlo tohle. Možná básnička. Ale já osobně když jsem to psala, jsem  si u toho zpívala jakousi melodii  :) . Takže by se mi to docela líbilo jako text písničky, i když chápu, že je to moc krátký :D :)

Poslední dobou si tak nějak čím dál víc říkám, že všechno co se stalo asi tak fakt mělo bejt. Když si to vezmu zpětně. Všechno do sebe zapadá. I sebemenší maličkosti. Zapadá to do sebe. Nic se neděje jen ak náhodou. Pro nic za nic. Ono je i "ulehčující" říkat si "Asi to tak má bejt." Tak nějak se tím poslední dobou řídím a je mi líp. :)

Všechno bude tak, jak má to být

Všechno co, se stalo, stane

Asi prostě tak bejt má,

Říkám si, že tohle není náhoda.

Asi už je někde napsaný,

To jak máme žít, to jak budem žít.

A jestli spolu máme být, tak spolu budem

i když někdo třetí nebude chtít.

Jestli spolu máme být,

Tak nám to nikdo nezkazí, ani kdyby nejvíc chtěl

Všechno bude tak, jak má to být

A nemůžem to zastavit.